Přídržnost
Co je přídržnost?
Přídržnost ve stavebnictví označuje schopnost materiálu pevně přilnout k podkladu, ke kterému je aplikován. Je měřena jako pevnost v tahu mezi vrstvou materiálu (např. omítky, stěrky, nátěru) a podkladem (např. beton, cihla). Vyšší přídržnost zajišťuje dlouhodobou stabilitu a odolnost vrstvy vůči odlupování či mechanickému namáhání.
AERO-THERM® a přídržnost - hodnota ≥ 0,80 MPa
u termoaktivní termoreflexní stěrky AERO-THERM® přídržnost materiálu k podkladu. Tato hodnota označuje minimální pevnost v tahu, kterou musí stěrka dosáhnout, aby byla dostatečně přilnavá a mohla efektivně fungovat. Vyšší přídržnost zajišťuje, že stěrka zůstane pevně připevněná k povrchu, a to i při teplotních výkyvech nebo mechanickém zatížení.
Hodnota 0,80 MPa je poměrně dobrý standard, protože většina stavebních materiálů určených pro interiéry dosahuje přídržnosti v tomto rozmezí. To znamená, že AERO-THERM je vhodná pro bezpečné a dlouhodobé použití na stěnách, stropech i podlahách, a to bez rizika odlupování.
Přídržnost podle normy EN 1542 se týká schopnosti stavebního materiálu, jako jsou malty, betony nebo povrchové ochranné prostředky, pevně přilnout k podkladu.
Tato norma definuje postup měření přídržnosti pomocí tahové zkoušky.
Jak se měří přídržnost podle EN 1542:
- Na povrchu podkladu se aplikuje testovaný materiál.
- Po vytvrdnutí se na povrchu upevní zkušební terče, které se tahově zatěžují, dokud nedojde k odtržení.
- Měří se tahová pevnost v megapascalech (MPa), která určuje kvalitu přídržnosti.
Stupnice hodnocení:
- Norma neuvádí univerzální stupnici přídržnosti, ale výsledky se často interpretují podle konkrétních požadavků projektů nebo aplikací.
- Typické požadavky se pohybují kolem 1,0–2,0 MPa pro opravy betonu, vyšší hodnoty pro náročné aplikace.
Norma se používá hlavně pro ověření kvality adhezivních materiálů v ochraně a opravách betonu, aby bylo zajištěno jejich dlouhodobé fungování a bezpečnost.