Bentická sinice

Co je Bentická sinice 

aneb tajemní obyvatelé dna

Když se řekne sinice, většina lidí si představí zelenou vodu v rybníku. Jenže ne všechny sinice plavou ve vodě. Některé žijí hlavně na dně, na kamenech, rostlinách nebo jiných pevných površích. Těm říkáme bentické sinice.

Slovo „bentický“ jednoduše znamená, že něco žije na dně nebo v jeho blízkosti.

Etymologie názvu Bentická sinice

„Bentické“ pochází z řeckého slova „bénthos“ (βένθος), které znamená „hloubka“, „dno“ nebo „mořské dno“. V biologii se z něj vyvinul pojem „bentos“ – souhrn organismů, které žijí na dně nebo těsně u dna vodních ekosystémů. „Bentický“ tedy znamená jednoduše „žijící na dně nebo spojený se dnem“.

„Sinice“ je české označení pro cyanobakterie. Název souvisí se slovem „siný“, tedy modravý nebo modrozelený, což odkazuje na typické zbarvení mnoha sinic. Mezinárodní název „cyanobakterie“ vychází z řeckého „kyanos“ (κύανος) = modrý, modrozelený a z „bakterion“ (βακτηρίον) = malá tyčinka.

Celý výraz tedy můžeme doslova chápat jako: bentické sinice = modrozelené bakterie žijící na dně nebo na površích spojených se dnem.

Přesnější biologické označení je „bentické cyanobakterie“, protože sinice nejsou řasy, ale bakterie schopné fotosyntézy.

Bentické sinice patří mezi velmi staré mikroorganismy. Dokážou využívat světlo podobně jako rostliny a pomocí fotosyntézy získávat energii. Proto se jim daří především tam, kam proniká dostatek světla.

Kde je můžeme najít?

Bentické sinice se mohou vyskytovat v jezerech, rybnících, řekách, potocích, nádržích i dalších vodních plochách. Nejčastěji rostou:na kamenech,

• na písku a bahně,
• na betonu,
• na dřevě,
• na vodních rostlinách,
• nebo přímo na povrchu dna.

Často vytvářejí souvislou vrstvu, které se říká biofilm nebo sinicová rohož.

Na rozdíl od sinic, které způsobují klasický zelený „vodní květ“, mohou bentické sinice růst na dně i ve vodě, která na první pohled vypadá poměrně čistě.

Jak vypadají?

Bentické sinice nemusí být vždy jasně zelené.

Podle druhu a podmínek mohou být například:

zelené, modrozelené, tmavě zelené, hnědé, žlutohnědé, červenohnědé nebo téměř černé.

Některé vytvářejí tenký povlak připomínající barvu nebo sliz, jiné mohou vytvořit silnější měkkou vrstvu připomínající koberec, plsť nebo mokrou želatinu. Některé druhy například tvoří tmavé rohože na kamenech, zatímco jiné vytvářejí rosolovité kolonie.

Když se uvnitř takové vrstvy zachytí bublinky plynů vznikajících při fotosyntéze, může se část povlaku odtrhnout ode dna a vyplavat k hladině. Proto můžeme někdy najít kusy sinicové hmoty plovoucí na vodě nebo nahromaděné u břehu.

Jsou bentické sinice nebezpečné?

Tady je důležité jedno pravidlo:

Ne každá bentická sinice je jedovatá.

Některé druhy však mohou vytvářet látky nazývané cyanotoxiny. Ty mohou být škodlivé pro člověka i pro zvířata. Mezi známé bentické sinice schopné vytvářet toxiny patří například některé druhy rodů Microcoleus, Microseira, Nostoc nebo Tychonema.

U člověka může kontakt s toxickými sinicemi nebo jejich toxiny podle druhu a množství způsobit například podráždění kůže a očí, nevolnost, zvracení, průjem nebo jiné zdravotní obtíže.

Pouhým pohledem přitom většinou nedokážeme spolehlivě poznat, zda konkrétní sinice toxin obsahuje.

Pozor hlavně na psy

Pro psy a některá další zvířata mohou být toxické sinice obzvlášť nebezpečné.

Pes může například vstoupit do vody, olizovat svůj kožich, napít se vody nebo dokonce sníst kus sinicové rohože ležící u břehu. Tím může přijmout poměrně velké množství toxinu najednou.

U zvířat byly po požití cyanotoxinů popsány například zvracení, silné slinění, slabost, problémy s dýcháním, křeče a v nejzávažnějších případech také úhyn.

Proto je rozumné psa k podezřelým zeleným, hnědým nebo černým povlakům ve vodě vůbec nepouštět.

Co si zapamatovat?

Bentická sinice je vlastně sinice, která si místo plavání ve vodě vybrala život na dně.

Může růst na kamenech, písku, bahně, betonu nebo rostlinách. Může být zelená, hnědá, černá nebo mít i jiné odstíny a často připomíná sliz, povlak nebo měkký koberec.

Většina těchto organismů je přirozenou součástí vodního prostředí. Některé druhy však mohou vytvářet toxiny, a proto bychom na neznámé sinicové povlaky neměli sahat, ochutnávat je ani k nim pouštět domácí zvířata.

A jedna důležitá věc na závěr:

Voda nemusí být zelená, aby v ní byly sinice. U bentických sinic může být voda na pohled čistá, zatímco velké množství sinic roste přímo na dně.