Čistší vzduch začíná prostředím, ve kterém žijeme
Doma, v kanceláři, ve škole nebo ve sportovním zařízení trávíme velkou část dne. Přesto často řešíme kvalitu vzduchu až ve chvíli, kdy se objeví problém – nepříjemný zápach, plíseň, zvýšená prašnost, pocit těžkého vzduchu nebo prostředí, ve kterém se citliví lidé jednoduše necítí dobře.
Kvalita vnitřního prostředí přitom není dána pouze tím, jak často otevřeme okno. Ovlivňuje ji vlhkost, teplota, koncentrace CO₂, jemné částice, pyl, biologický aerosol, těkavé organické látky z nábytku a stavebních materiálů, pachové látky a v některých případech také plísně.
Plísně, pachy, prach nebo vydýchaný vzduch nejsou jen otázkou komfortu
Pokud se těchto problémů sejde více najednou, může vznikat prostředí spojované s pojmem syndrom nemocných budov – Sick Building Syndrome.
Naším cílem proto není pouze zakrýt viditelný problém. Snažíme se zjistit jeho příčinu a následně vytvořit prostředí, ve kterém je méně zbytečné zátěže.
Nejdříve zjistit příčinu. Teprve potom použít technologii.
Plíseň například nevzniká sama od sebe.
Ke svému růstu potřebuje především vlhkost. Pokud se tedy v interiéru objeví, nestačí ji pouze přetřít barvou. Je potřeba zjistit, zda za problémem stojí kondenzace, tepelný most, nedostatečné větrání, porucha konstrukce nebo jiný zdroj vody.
EPA shrnuje základní princip velmi jednoduše: klíčem ke kontrole plísní je kontrola vlhkosti. Bez odstranění příčiny se může problém vracet.
Proto při řešení problematického interiéru dává smysl spojit diagnostiku s následným technickým opatřením.
A právě zde mohou nastoupit moderní technologie pracující se vzduchem i povrchy.
Záporné ionty – pomocník pro částice ve vzduchu
Záporné ionty jsou přirozenou součástí atmosféry.
Slovo „záporný“ neznamená škodlivý. Vyjadřuje pouze elektrický náboj částice.
Pokud se elektrický náboj přenese na některé drobné částice v místnosti, změní se jejich chování. Nabité částice se mohou snáze zachycovat na vhodných površích nebo elektrostatických kolektorech a tím se snižuje jejich množství volně suspendované ve vzduchu.
Tento princip se využívá při ionizaci vnitřního prostředí. EPA potvrzuje, že ionizátory elektricky nabíjejí částice a mohou přispívat k jejich odstranění ze vzdušné fáze.
Ionizace tak může být jedním z nástrojů při snaze omezovat částicovou zátěž interiéru.
Více o principu iontů:
A co pachy a chemické látky?
Tady samotné záporné ionty nestačí.
Nepříjemný zápach může být způsoben například těkavými organickými látkami – VOC –, látkami uvolňovanými z nábytku, podlahovin, lepidel, nátěrů, čisticích prostředků nebo stavebních materiálů.
Také plísně mohou produkovat těkavé látky označované jako mVOC, které mohou být zdrojem typického zatuchlého nebo „plísňového“ zápachu. EPA upozorňuje, že takový zápach může být signálem, že je potřeba hledat skrytý mikrobiální problém.
Pro tuto oblast používáme jiný princip – fotokatalytickou vrstvu.
Fotokatalýza – když se stěna stane aktivním povrchem
Běžná stěna je většinou pasivní.
Fotokatalytická vrstva ji může změnit na funkční povrch, který je při vhodném osvětlení schopen prostřednictvím fotokatalytických reakcí působit na některé organické látky přicházející s povrchem do kontaktu.
Jedním z nejčastěji používaných fotokatalyzátorů je oxid titaničitý TiO₂.
Po aktivaci světlem mohou na jeho povrchu vznikat velmi reaktivní formy, které se podílejí na oxidaci některých organických sloučenin.
Fotokatalytická oxidace se proto dlouhodobě studuje právě jako metoda pro snižování některých VOC a formaldehydu ve vnitřním prostředí. Odborné přehledové práce potvrzují tento potenciál, současně však zdůrazňují, že účinnost závisí na konkrétní látce, katalyzátoru, světle, relativní vlhkosti a dalších podmínkách.
Jednoduše řečeno:
ionizace pracuje především s částicemi ve vzduchu, zatímco fotokatalytická vrstva může působit na některé organické látky na aktivovaném povrchu.
Právě proto se mohou oba principy vhodně doplňovat.
Když řešíme zápach
Zápach není jedna konkrétní látka.
Může pocházet z kouře, vaření, nábytku, podlahových krytin, organických látek, domácích zvířat nebo mikrobiálního růstu.
První otázkou proto vždy musí být: odkud zápach pochází?
Pokud existuje konkrétní zdroj, je potřeba jej pokud možno odstranit.
Fotokatalytická technologie potom může představovat další vrstvu ochrany zaměřenou na některé organické sloučeniny přítomné v prostředí.
Cílem není zápach pouze překrýt parfemací.
Cílem je řešit jeho příčinu.
Když řešíme plíseň
U plísní postupujeme podobně.
Nejdříve musíme zjistit, proč plíseň vznikla.
Měříme mikroklima, vlhkost konstrukcí, povrchové teploty a hledáme místa s rizikem kondenzace nebo zvýšené vlhkosti.
Protože pokud zůstane příčina, žádný nátěr nemůže dlouhodobě vyřešit samotný stavebně-fyzikální problém.
EPA uvádí, že spory plísní jsou v prostředí běžně přítomné a prakticky je nelze z interiéru úplně odstranit. Rozhodující je zabránit podmínkám, ve kterých začnou růst – zejména nadměrné vlhkosti.
Naším cílem proto není vytvořit „sterilní byt“.
Cílem je vytvořit takové podmínky, aby měla plíseň co nejméně příležitostí k růstu a opětovnému rozvoji.
Prostředí vhodnější pro alergiky a citlivé osoby
Pro člověka s alergií nebo zvýšenou citlivostí může být důležité minimalizovat zbytečnou zátěž vnitřního prostředí.
To znamená především:
omezit zdroje prachu a alergenů, správně větrat, používat kvalitní filtraci, udržovat vhodnou relativní vlhkost, předcházet růstu plísní a podle konkrétní situace pracovat také s dalšími technologiemi úpravy vzduchu a povrchů.
Plísně jsou v této souvislosti zvlášť důležité. EPA uvádí, že expozice plísním může být spojena mimo jiné s alergickými reakcemi a respiračními obtížemi.
Proto raději než slibovat „hypoalergenní místnost“ používáme přesnější cíl:
vytvořit interiér s co nejnižší zbytečnou částicovou, mikrobiální a chemickou zátěží.
To je podle nás podstata kvalitního vnitřního prostředí.
Ne jedna technologie, ale celý systém
Pokud chceme skutečně zlepšit vnitřní mikroklima, nestačí jedna krabička na stole ani jeden nátěr na zdi.
Díváme se na místnost jako na celek.
1. Zjistíme, co je špatně
Může jít o vlhkost, plíseň, zvýšenou koncentraci částic, VOC, nedostatečné větrání nebo kombinaci několika příčin.
2. Odstraníme zdroj problému
Pokud je příčinou voda, řešíme vodu.
Pokud je problémem větrání, řešíme větrání.
Pokud škodliviny uvolňuje určitý materiál, hledáme cestu, jak jeho emise odstranit nebo omezit.
3. Stabilizujeme prostředí
Následně mohou přijít technologie, které pomáhají dlouhodobě udržovat lepší podmínky.
Podle konkrétní situace může jít například o:
řízené větrání – ionizaci – filtraci – fotokatalytické povrchy – úpravu problematických konstrukcí.
Každá z těchto technologií řeší jinou část problému.
Naše nanotechnologie proto nezačínají produktem. Začínají diagnostikou.
Pokud máte doma nebo na pracovišti plíseň, dlouhodobý zápach, pocit těžkého vzduchu nebo prostředí, které vám jednoduše nepřipadá v pořádku, není dobré problém pouze překrýt.
Je potřeba zjistit jeho příčinu.
Teprve potom lze rozhodnout, zda pomůže úprava větrání, odstranění zdroje vlhkosti, sanace plísně, filtrace, ionizace, fotokatalytická vrstva nebo kombinace několika opatření.
Právě kombinace diagnostiky, stavební fyziky a moderních nanotechnologií nám umožňuje řešit nejen to, co je na první pohled vidět nebo cítit, ale celé vnitřní prostředí.
Chcete vědět, co skutečně dýcháte?
Plíseň na stěně je vidět. Zápach cítíme.
Velkou část toho, co ovlivňuje kvalitu vnitřního vzduchu, ale lidské oko vůbec nezachytí.
Proto má smysl prostředí nejprve změřit, určit příčinu problému a teprve následně zvolit vhodné řešení.
Naším cílem není pouze čistší stěna.
Naším cílem je zdravější a kvalitnější vnitřní prostředí.