Kladné a záporné ionty ve vzduchu

a jaký je mezi nimi rozdíl?

Vzduch kolem nás není tvořen pouze dusíkem, kyslíkem, oxidem uhličitým a vodní párou. Přirozeně v něm najdeme také velmi malé elektricky nabité částice, kterým říkáme ionty.

Iont vznikne tehdy, když atom nebo molekula získá nebo ztratí elektron. Právě počet elektronů rozhoduje o tom, zda bude mít iont kladný, nebo záporný elektrický náboj.

Kladný iont

Kladně nabitý iont se odborně nazývá kation.

Vzniká tehdy, když atom nebo molekula jeden nebo více elektronů ztratí. Protože elektron má záporný elektrický náboj, jeho ztrátou začne převažovat kladný náboj.

Zjednodušeně: méně elektronů = kladný iont

Kladné ionty jsou běžnou a přirozenou součástí vzduchu a vznikají působením celé řady přírodních procesů.

Záporný iont

Záporně nabitý iont se označuje jako anion. Vzniká opačným způsobem. Atom nebo molekula získá jeden nebo více elektronů navíc, a tím získá záporný elektrický náboj.

Zjednodušeně: více elektronů = záporný iont

A právě zde je důležité si uvědomit jednu věc: slovo „záporný“ vůbec neznamená špatný nebo negativní. Jde pouze o fyzikální označení elektrického náboje.

Podobně jako u baterie máme kladný a záporný pól. Ani jeden není „dobrý“ nebo „špatný“ – pouze mají rozdílný elektrický náboj.

Ionty jsou přirozenou součástí prostředí

Vzdušné ionty vznikají v přírodě neustále. Podílejí se na tom například elektrické výboje v atmosféře, sluneční a kosmické záření nebo procesy spojené s pohybem a tříštěním vody.

Proto se zvýšené koncentrace vzdušných iontů mohou vyskytovat například:v okolí vodopádů,

• u tekoucí vody,
• po bouřce,
• v horském prostředí,
• u moře,
• v některých přírodních jeskyních.

Ionty tedy nejsou ničím umělým nebo neobvyklým. Jsou přirozenou součástí atmosféry, která nás obklopuje.

Co se děje, když se ionty setkají s částicemi ve vzduchu

Jednou z nejzajímavějších vlastností iontů je jejich schopnost předávat elektrický náboj dalším částicím.

Ve vzduchu se přirozeně nacházejí drobné aerosolové částice, například prach, pyl, kapénky vody nebo další mikroskopické částice.

Když se vzdušný iont s takovou částicí setká, může jí předat svůj elektrický náboj. Z původně elektricky neutrální částice se tak stane nabitá částice.

Nabité částice potom mohou vzájemně reagovat, spojovat se do větších celků nebo se snadněji zachycovat na okolních površích.

Právě tento princip se využívá také v některých technologiích úpravy a čištění vzduchu.

Proč se často mluví právě o záporných iontech

Záporné ionty přitahují pozornost především proto, že se přirozeně objevují v prostředích, která lidé často vnímají jako svěží a příjemná – například u vodopádů, v horách, u moře nebo po bouřce.

V takovém prostředí se samozřejmě současně mění i řada dalších vlastností vzduchu, například vlhkost, množství aerosolových částic nebo proudění vzduchu.

Z fyzikálního hlediska je však zajímavé právě to, že záporné ionty mohou elektricky nabíjet drobné částice přítomné ve vzduchu a ovlivňovat jejich chování.

Kladné a záporné ionty tvoří jeden přirozený systém

Kladné a záporné ionty není správné chápat jako dva „soupeře“.

Naopak – společně tvoří přirozenou součást elektrické rovnováhy atmosféry.

V běžném prostředí se neustále vytvářejí, pohybují, reagují s molekulami a částicemi a následně mohou opět ztrácet svůj náboj.

Celý proces probíhá kolem nás prakticky neustále, přestože ho pouhým okem nevidíme.

Jednoduché shrnutí

Rozdíl mezi kladným a záporným iontem je především v počtu elektronů:

Kladný iont – kation
má jeden nebo více elektronů méně.

Záporný iont – anion
má jeden nebo více elektronů navíc.

Oba typy iontů jsou přirozenou součástí vzduchu a mohou ovlivňovat chování mikroskopických částic v atmosféře i v interiéru.

A proto je dobré si zapamatovat jednoduchou větu:

„Záporný iont neznamená něco špatného. Záporné znaménko pouze říká, že částice získala elektron navíc.“